Jak jsem běžela proti diabetu

V úterý 14. listopadu se v olomouckých Smetanových sadech konal Běh proti diabetu, který pořádala International Federation of Medical Students Associations k příležitosti Světového dne diabetu.

Na akci mě původně pozvala kamarádka Lenka, která nedávno začala běhat, ale nakonec jí do toho něco vlezlo a já neplánovala jít, i když už mi to vrtalo hlavou. Rozhodlo pak to, že mi řekl kamarád a kolega z práce Michal, ať jdu. Tak jsem si v úterý vzala do batůžku legíny a triko a po práci jsme vyrazili do Smetanových sadů.

Start měl být v 17 hodin. O půl páté, když jsme přišli k registraci, bylo u Restaurace Fontána pouze pár lidí. To mě trochu znervóznilo - neběhám na žádné extra výkony, s tím jsem smířená, baví mě to, ale nechci moc vyčuhovat z davu. Znervóznilo mě, když jsem dostala startovní číslo a ještě po mně chtěli jméno. "Hlavně teď nesmím být poslední", říkala jsem si.

Během roku 2017 jsem docela odbourala takový ten stud běhat na veřejnosti. Když se ale před pátou prostor startu zaplnil běžci, kteří se evidentně běhu věnují, nebyla jsem úplně ve své kůži - dávno nejsem žádná atletická postava. Zároveň jsem ale soutěživá a pro zachování nějaké cti jsem schopná dřít na krev a aspoň to zkusit.

3... 2... 1... START!

Když jsme odstartovali 5km trať, držela jsem se první skupinky. Byl strašně studený vzduch a tma a mě unášel dav. Po prvním kilometru jsem cítila, že tohle není moje tempo, a začala se propadat. Čelenku z hlavy jsem si musela přetáhnout přes nos a pusu, abych nedýchala ledový vzduch. Ve druhém kole jsem cítila špatně zvolenou rychlost a měla chuť se na to vykašlat - ale jen teoreticky. Moje hlava se tím sice zabývala, moje nohy ale běžely dál.

Nakonec mě Michal předběhl podruhé a já se dostala na chvost startovního pole. Běžela jsem o čest. Naštěstí jsem chytla na konci nějaké dvě joggerky, které měly fajn tempo a mě to dostalo do pohody. Zase jsem začala cítit nohy. Před cílovou rovinkou se cesta svažovala dolů, což mi dodalo na rychlosti, já předběhla své dvě průvodkyně, a pak ještě jednoho běžce.

Hurá do cíle

V závěru jsem ještě dokázala zabrat, nebýt poslední a nezhroutit se, takže jsem nakonec byla spokojená. Asi od září jsem na těch pár běhů, ke kterým jsem se odhodlala, používala aplikaci Endomondo, podle které byl tohle můj osobní rekord. 5 km jsem zaběhla za nějakých 34 minut, o 2 minuty lepší než v říjnu a o 3 minuty lepší než v září. Opět jsem začala mít chuť pravidelně běhat.

A aby mi to nebylo líto, ještě jsem si cestou z vlaku vyběhla kilák do kopce. :-)